Jdi na obsah Jdi na menu
 


Logos

25. 12. 2015

En archē ēn ho Lógos, kai ho Lógos ēn pros ton Theón,

kai Theós ēn ho Lógos.

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.

 

Prolog Janova evangelia je jedním z nejpůsobivějších textů Nového zákona: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlem lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila… A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy.“

I přes úchvatnost výpovědi se tu však něco důležitého ztrácí v překladu. Pojem Logos, který je zde tradičně překládán jako Slovo, má totiž mnoho významů a porozumíme mu jen tehdy, pokud všechny jeho základní významy necháme na sebe působit tak dlouho, až z nich získáme jeden celistvý dojem. „Slovo“ je totiž pouze jedním z možných vyjádření principu „Logos“. Nejspolehlivější by bylo, kdyby pojem Logos nebyl vůbec překládán, protože slovo, které by plně nahradilo jeho významuplnou bohatost, neexistuje nejspíš v žádném jazyce. Posuďte sami – zde jsou skupiny významů řeckého pojmu logos:

1. účel, smysl, důvod, záměr, význam, platnost,

2. mysl, myšlenka, rozum, důkaz,

3. slovo, výraz, pojem, řeč,

4. vztah, počet, věc,

5. možnost, příležitost

Chce-li člověk uchopit mnohovrstevnatý význam onoho pojmu, musí si dát syntetickou myšlenkovou práci. Přitom postačí vzít v potaz první tři nejdůležitější skupiny významů a z nich si pro začátek zkusit skládat sousloví. Například: „smysluplná řeč, rozumný záměr, myšlenkový smysl, myslet účel…“ Na počátku byl Logos (tedy smysl, záměr, účel nesený rozumnou myšlenkou a projevený slovem)…

Můžeme také zkusit nahradit pojem Slovo pojmem Smysl:

„Na počátku byl Smysl (bytí), ten Smysl byl u Boha a ten Smysl byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlem lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila… A Smysl se stal tělem a přebýval mezi námi, plný milosti a pravdy.“

K vyvolání celistvosti dojmu nám může významně pomoci i Hérakleitos z Efezu, jehož filosofie se sice zachovala pouze v zlomcích, ale ústřední pojem Logos a jeho uchopení v Herakleitově myšlení, z nich vyvstávají dost jasně. Logos je tu chápán jako pořádající princip, světový zákon, řád a Herakleitovi současníci jako neschopní být s Logem v jednotě:

„S Logem, který spravuje veškerenstvo a s nímž jsou nepřetržitě spojeni, se neshodují, a cizími se jim jeví věci, které denně potkávají.“

„Přes společný jsoucí Logos mnozí žijí, jako když mají své vlastní vědomí.“

„Pro bdící je svět jeden a společný, ale spící se obracejí každý k vlastnímu.“

Tady si dovolím přičlenit poznámku. Výrok lze chápat doslovně i přeneseně: Ti, kteří používají rozum (bdící), participují na logu, mají společnou řeč, nacházejí pravdu o věcech, rozumí si nikoli pocitově, ale právě tím, že se podílejí na jednom logu. Ti, kteří jednotný rozum nepoužívají (spící), protože soudí dle subjektivního pociťování, žijí každý ve vlastním světě, neschopni pochopit uspořádaný celek ani společně dojít pravdivého náhledu. Pravda pro ně totiž nepředstavuje jistotu vědění. Ve své spící mysli ji devalvují tvrzením, že "každý má svou pravdu", tedy všechno může být tak či onak bez možnosti skutečnou pravdu poznat. Autorita osobnosti, která jimi posuzovaný názor předkládá, je pro ně důležitějším měřítkem, než věcná správnost samotného názoru, ať už by ho přednesl kdokoli. Rozlišení pravdy od nepravdy je bez použití činného logu prostě nemožné.

„Naslouchajíce, je moudré souhlasit nikoli se mnou, ale s Logem, zvědět jedno-všechno.“

„Je třeba stavět na tom, co je všem společné, tak jako je město postaveno na zákonu, a ještě mnohem pevněji. Neboť všechny lidské zákony jsou živeny jedním božským; ten vládne, kam až chce všechno uspokojuje a nad vším má převahu.“

K lepšímu pochopení lze též využít dalšího řeckého pojmu: kosmos, jakožto protiklad chaosu. „Ještě u Homéra znamenal kosmos ozdobu, šperk a odtud i ozdobenou nebo nalíčenou osobu, zejména ženu (odtud dnešní kosmetika). Později se význam rozšířil na všechno, co je uspořádané, upravené, řádné. Řecký filosof Pythagoras byl patrně první, kdo tímto výrazem označil svět, vesmír. Vyjádřil tím své přesvědčení, že právě pozoruhodné uspořádání je charakteristické pro svět, v němž žijí lidé, na rozdíl od nerozlišeného prvotního chaosu ‚temné propasti‘, kde se žádné tvary nevyskytují.“ (citát z Wikipedie)

Co je uspořádané, je ozdobou, je krásné, neboť krása spočívá v uspořádání. A je jedno, jestli jde o krásu vnímatelnou smysly, nebo o krásu souladnosti nějakého systémového celku nahlíženého rozumem. Třeba kosmu, který se, pořádán logem, vynořuje pro naši mysl jako uspořádaný celek z temné propasti chaosu, tak jako se lidská mysl vymaňuje z vlivu temného chaosu žádostí, instinktů a pocitů právě osvojením logu. Vnímat a tvořit krásno (tedy správné, ladné, řádné uspořádání) je možné toliko skrze logos.

Svět je vytvořen podle Logu, Logos je v jeho základu jako armatura v železobetonu. A poznávání znamená participaci na Logu, jeho objevování – tedy objevování principů, jimiž je svět pořádán – za smyslově vnímatelným. Poznávání se děje logicky – staví na principu Logu – a poznaný celek je krásný.

 

Bytí hovoří smyslem

Naslouchej

Bytím prosvěcuje světlo

Dívej se

Sbírej viděné a slyšené

třiď je, rozlišuj, mysli.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA