Jdi na obsah Jdi na menu
 


Evropa společně proti islamizaci

21. 4. 2017

Emil Páleš

 

Promlouvám ani ne tak proti islámu, ale proto, aby bývalý křesťanský Západ znovu našel svoje dobré kořeny a mravní sílu. Skutečná cesta do budoucnosti vede pouze tudy, kde jsme pro něco; být proti něčemu spojí lidi vždy jen dočasně a nakonec přinese víc zničeného než vytvořeného. Tento jemný rozdíl je podstatný.

Naším největším problémem je to, že nemáme pozitivní vizi – žádnou identitu, která by nás spojila. Společný cíl je jako imunita sociálního organismu, díky níž nepodléhá všemožným vnějším vlivům. Řím padl proto, že vnitřně zeslábl, nikoli proto, že barbaři zesílili. Duchovně silné civilizace dokážou absorbovat migrace, protože vědí, kým jsou, a přistěhovalci k nim mají respekt. Tak jsme my východoevropané migrovali na západ s obdivem a vůlí osvojit si mravy té země, která nás laskavě přijala.

Za sametové revoluce jsme byli jen proti něčemu; a proto jsme se v průběhu jedné generace ocitli v hospodářské i nové myšlenkové totalitě. Rodí se tu jakási levicově-liberálně-zeleně-lidskoprávní totalita, která z pseudo-humanitárních hesel udělala obušky na umlčování moudrých lidí. Takzvaní antifašisti jsou dnes největší příčinou radikalizace a vzestupu neonacistických stran v Evropě, protože nám ve jménu falešné lidskosti vnucují nespravedlnost, která musí vyvolat hněv. Feministky ospravedlňují znásilňování žen v Kolíně nad Rýnem. Genderoví aktivisti zakazují kritizovat islám, kde za homosexualitu je trest smrti. Z těchto paradoxů začíná být zjevné i obyčejnému člověku, že tu vůbec nejde o ochranu menšin. Menšiny jsou jen zneužívány jako proklamativní oběti, v jejichž jménu si osvojují moc ti, kteří se vydávají za jejich ochránce.

Dvacet let říkám této straně: nelžete, nezamlčujte nepříjemné statistiky o různých menšinách, protože lidé se jednou o to víc rozhněvají a dopadne to na hlavy těchto menšin paušálně, bez rozlišování jednotlivců. Teď bych chtěl říct i druhé straně: nesbírejme selektivně negativní informace o islámu ani o ničem jiném, abychom neupadli do druhého extrému. Hledejme jednoduše pravdu a celou pravdu, neboť pravda je jediný lék.

Kdybychom opravdu chtěli pomáhat, za tytéž peníze bychom zabezpečili desetkrát víc utečenců přímo tam v nejbližší mírové zóně. Namísto usídlování malé části z nich v nejdražších státech Evropy. Nebo ještě jednodušeji, kdybychom přestali nepřímo financovat a vyzbrojovat islámský terorismus, válka by tam ani nezačala. Kdybychom imigranty i dočasně přijali do Evropy pro pomoc v nouzi, z toho vůbec nijak nevyplývá, že tu mají zůstat natrvalo a dostat občanství. Každá komunita má přirozené právo přijmout mezi sebe jen toho, koho chce, a ne každého, kdo se vnutí. Naši politici nekonají ze soucitu – sledují jiné cíle. Řeší stárnoucí demografii Evropanů, získávají laciné pracovní síly, rozšiřují si levicovou volební základnu. Pro svoje chvilkové a polovičaté cíle jsou ochotni obětovat i to, co naši dědové budovali po generace.

Západ se pyšní svobodami, ale ty jsou falešné, protože jsou zbaveny morálky. Svobodným se člověk stává jen skrze úsilí o dobro; a zlo je vždy otroctvím. Islámský východ omezuje svobody a nadřazuje jim náboženskou morálku, jenže falešnou – která neprýští ze svobody vnitřního poznání, ale je jen mechanicky vnucena zvenčí a často anachronická. Naším úkolem je skloubit svobodu s mravností. Přidejme mravní rozměr k našim svobodám – a orient přidá svobody k své mravnosti. Dokud budeme pěstovat jeden extrém, bude stále na jiném místě světa vznikat protiklad, s nímž budeme konfrontováni. Takové jsou hlubší zákonitosti dějin.

Západní civilizace stojí v mnohém na vyšším stupni než ostatní a kdo nesouhlasí, většinou lže, poněvadž ani on sám by nechtěl žít jinde než tady. Devadesát procent tvořivých géniů dnes citovaných všude na světe je syny Západu.[1] Avšak ani my nemáme všechno nejlepší a Západ dnes opouští principy, které ho kdysi učinily velkým. Islám, tak jak dnes definuje sám sebe, není slučitelný se západním pojetím demokracie a lidských práv. Je vlastně protiústavní. Islám totiž není jen náboženstvím, ale právním systémem. V islámské civilizaci nedošlo k odluce církve od státu. Tam, kde muslimové získají slovo, zavádějí zákony, které se týkají i nemuslimů. Proto to není jejich soukromá věc, ale týká se i nás.

Islám se však též vyvíjí a jsou v něm výhonky reformace. Ty podpoříme nejlépe tak, že překonáme vlastní slabosti. Dobrý Západ se musí spojit s dobrým Východem a musí převzít iniciativu. Namísto toho se zla Západu i Východu tajně spřáhla a diktují tempo dějin. A nevadí jim, že vystupují současně pod protichůdnými nálepkami radikálního islámu i lidských práv.

Nedejme se mýlit nálepkami a hledejme čistou morální esenci věcí. Koho tu vede jaký duch? Kdo tu lže, vyhýbá se dialogu a zabraňuje nápravě? A kdo naopak? Až začneme ctít pravé hodnoty, podpoříme a vyzdvihneme mezi sebou osobnosti podle charakteru a ne podle osobních výhod. Pak nás naši političtí představitelé nebudou zrazovat, jako se to děje nyní.

Existuje zřetelná hranice mezi dobrem a zlem. Ta však nevede přesně rozhraním mezi komunismem a kapitalismem, islámem a křesťanstvím, černochy a bělochy, Semity a Indoevropany. Hranice mezi dobrem a zlem vede křížem duší každého z nás. Nejsem xenofob. Člověk ušlechtilého smýšlení je mým bratrem, a může být i Arabem, černochem nebo gayem. Je v naší zemi vítán. Ale kdo plánuje žít na úkor jiných, rozvracet řád a mít výjimky ze spravedlnosti, nemá na ně nárok – a to ani pokud je muslim, ani pokud má jinou barvu kůže nebo jiný gender! Ten ať se vrátí, odkud přišel.

Ale ani bílý křesťan, který se tady narodil, není mým bratrem, pokud je nízkého smýšlení. Těm všem bych dal pouze zelenou kartu jako je tomu ve Spojených státech; nechť jsou rezidenty, jinak se všemi právy, kromě občanství. Občanství bych nechal jako čestný pojem jen pro ty, kteří mají posvátné úsilí zdokonalovat se a sloužit něčemu vyššímu, než jen svému osobnímu egoismu. Logicky pouze takoví smí rozhodovat o státě a zákonech.

Čestní lidé jsou menšinou, která trpí tím největším útlakem. Jen si to zkuste, požadovat ve svém okolí pravdivé a čestné jednání! Přijdete o zaměstnání, poženou vás na okraj společnosti, pokud bude třeba přišijí vám i falešný soudní proces nebo vás zabijí. Nikdo tu není pronásledován za svou náboženskou příslušnost, barvu pleti nebo gender tak tvrdě, jako čestný člověk za to, že je čestný! A tuto kategorii lidskoprávní humanisti nevidí? Všechny kategorie vidí, kromě mravních.

Starejme se o toto – nejvyšší – a všechny věci, nejen islamizace, se začnou uspořádávat samy od sebe. Ve spravedlivé společnosti budeme mít čas a peníze na naše vlastní děti a odevzdáme jim kulturu, jakou sami budeme chtít.

 


Náměstí SNP, Bratislava, 6. února 2016

 


[1] Charles Murray: Human Accomplishment: The Pursuit of Excellence in the Arts and Sciences, 800BC to 1500. HarperCollins, 2003. 668 s.