Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sentence

29. 12. 2014

• Svobodná mysl je taková mysl, která si nezaclání vlastními předsudky. Přičemž předsudkem je mínění, které předchází rozumovému soudu. Ten je však čím dál vzácnější, a tak lidé hlásají jako „své“ názory předsudky, aniž by se dostali k samotnému (a samostatnému) použití vlastního rozumu.

• Základem smysluplného prožití života je nebrat život osobně.

• Někteří lidé se nemají dobře, protože jsou uštváni následováním vlastní touhy mít se dobře.

• Myšlení většiny lidí spočívá v převalování se v pocitech tu sem, tu tam.

• Otázka po Bohu nezní: "Existuje Bůh?", ale: "Proč žiju?"

• Existence Boha není vůbec otázkou víry, ale otázkou správné funkce myšlení – jeho důslednosti a schopnosti pojmout celek. Svět, který se nám přirozeně vyjevuje jako účinky rozumu, není bez Boha myslitelný. A nemyslitelný = nejsoucí. Sám fakt, že svět je, dokazuje existenci Boha.

• Člověk, který věří, že žije jen jednou, připomíná člověka trpícího poruchou paměti a soudnosti, který stanul na cestě protínající mýtinu, na níž vkročil z lesa, přičemž tu část cesty, kterou dokáže ze svého místa přehlédnout, považuje za cestu celou. Ony úseky cesty za sebou a před sebou, které už nevidí, proto popírá jako neexistující.

Zenon tvrdil, že letící šíp ve skutečnosti neletí, ale rozkouskujeme-li jeho let na mikrookamžiky, tak vlastně v každém z nich stojí. Ti, kteří se domnívají, že žijeme jen jednou, Zenona připomínají. Nechtějí vidět vývoj vědomí individuality v řadě postupných vtělení v čase. Místo toho ukazují na vtělení aktuální a tvrdí, že tu je samo od sebe a pro sebe bez předchozích a pokračujících vtělení.

• Téměř veškerou vědomou sílu myšlení vyplácají lidé na úvahy, jak si v životě zajistit víc libostí a jak se nejlépe vyhnout nelibostem. Zbytek pak vyplýtvají na sebeprožívavé představy, volné asociace a sny. 

• Nejzákladnější potřebou člověka je potřeba být klamán. Lidé mají skutečně největší starost o to, aby si nepřišli na podvody, které sami na sobě neustále páchají.

• Vše „zlé“, co prožijeme, nás má naučit dovednosti překonat a opustit v sobě něco, co si nezaslouží, aby přetrvávalo – nějakou vlastní slabost, nedokonalost či pošetilost.

• Pro mladého jsou prožitky vším. Pro starého surovou rudou, z níž se v peci intelektu taví zlato moudrosti.

• Rozdíl mezi starým a mladým člověkem spočívá v tom, že starý už neočekává naplnění zvenčí jako mladý, ale zevnitř, a také ho odtud – z vlastní mysli – dostává.

• Láska je činná vůle k dobru, schopnost konat z čistého poznání bez postranních sobeckých motivů. Planoucí sebecit, tak často zaměňovaný za lásku, je jenom zrcadlením vlastního ega.

• O subjektivní pocity v životě vůbec nejde. Ani o osobní uspokojování. Jde o naplňování smyslu tak, jak ho objektivně poznávám svým intelektem. To je poslání a úděl.

• Zenový kóan: dělej vše s maximálním zaujetím a zároveň maximálním odstupem.

• Člověk je kultivovaný natolik, nakolik je schopen projevovat objektivitu.

• Vnitřní svoboda individua spočívá v možnosti sám si volit své duševní obsahy. Nesvoboda je stav, kdy se nám tyto obsahy jen dějí, aniž bychom je mohli ovlivnit.

• Já je mírou vnitřní svobody. Jsme já (tedy sami sebou) do té míry, do jaké jsme vnitřně svobodni.

• Lidé si nejsou rovni. Kvalitu člověka, čili stupeň jeho vývoje, určuje míra jeho vnitřní svobody – jeho volní nezávislosti na vlastních vášních a žádostech.

• Anebo jinak: Lidé si nejsou rovni. Kvalitu člověka, čili stupeň jeho vývoje, určuje míra jeho morální zanedbanosti.

• S nadsmyslovým poznáním se to má asi takto: Představme si člověka, který nikdy neviděl ani nejedl ananas. Budeme mu popisovat chuť ananasu. Marně. Popis chuti mu ochutnání nenahradí. Jak a vlastně proč bychom se měli pokoušet popisovat určité „chuti“ někomu, kdo apriori popírá i existenci tropického ovoce či vůbec existenci tropů… Tak nemá smysl někomu, kdo apriori popírá existenci duchovní reality, tuto realitu popisovat.

• Logika je jako armatura z dílny Stvořitele, jejíž síťová struktura drží množství světových forem a dějů pohromadě. Logické myšlení sleduje její linie a staví na tomto principu. Tak objevuje pravdu.

• Nejúžasnější je, že když člověk vychází v myšlení z vlastní zkušenosti, nemůže dojít k nesmyslu, protože tím vyjímá myšlenky ze světa, kde už jsou, a jen je formuluje. To je úžas poznání.

• Takzvaná náhoda nám přihrává do života různé situace a setkání, splétá osudy tak moudře, že člověk žasne, a myslí-li zdravě, spatřuje za „náhodou“ řídící inteligenci!

• Čím je člověk blbější, tím víc si myslí, že ví. A čím víc toho ví (čím víc souvislostí obsáhne), tím víc si uvědomuje, jak málo je toho, co ví.

• Není hanba nevědět nějaký fakt, třeba jak se jmenuje hlavní město Nového Zélandu, kterých dvou kovů je bronz slitinou, kdo natočil film Smrt v Benátkách, kdo napsal knihu Ohně na planinách, o čem pojednává Dostojevského Idiot... Hanba je do pozdního věku neznat objektivní (v souvislostech logickou, nikoli pocitovou) odpověď na otázku: proč jsem na světě (a s ní související: jaký je smysl mého žití a smysl celé lidské epopeje, jaký je původ a finalita člověka...). Ještě větší hanba: vůbec si tuto otázku nepoložit.

• Věda je posedlá nitrem hmoty, které neexistuje, stejně jako neexistuje věc o sobě. To, co se jeví, uchovává a nabízí všechna tajemství. Nic není mimo jevení.

• Být oceněn tímto světem ve většině případů znamená, že člověk něco udělal špatně.

• Z hlediska věčnosti a reinkarnace, z hlediska smyslu bytí, důvěry v dobro a lásku Boha a Jeho plán je možno prožít i život plný utrpení jako radost.

• Věřím v působící LOGOS – tím je řečeno to základní a nezbytné. To je východisko pro veškeré ostatní soudy. Kdo nevěří v logos je vydán zmatku a záhubě ducha.

• Logos je nejzákladnější pojem vesmíru, síla pořádající bytí. Vše je učiněno jeho silou, která působí ve světě zjevném smyslům, jakož i v mysli v podobě logiky.

• Být znamená mít smysl, tedy podílet se aktivně či pasivně na logu. Co nemá smysl, co se nepodílí na logu, není. Neboli bytí je a nebytí není.

• Protivenství jsou nám požehnáním od Boha, protože jejich pochopením moudříme a jejich překonáváním sílíme. V tom je progresivní vývoj.

• Není-li někdo vlastním úsudkem schopen uznat stálé působení duchovní úrovně bytí do světa vnímatelného smysly, lze to považovat za fatální selhání rozumu.

• Rozdíl filosofického výkladu života z perspektivy jednoživotnosti a z perspektivy reinkarnace je jako rozdíl mezi kačerem na provázku a živým kačerem.

• Nauka o atomech i o vlnových délkách barev, vývoj člověka z opice i vývoj vesmíru jsou pouhé teorie a ve školách se to učí jako fakta. Taková je síla egregoru.

• Sobectví a víra ve smysl bytí (v Boží princip a plán) na Zemi a jeho nepředpojaté poznávání, čili oddanost Bohu, se zcela vylučují. Má-li člověk jedno, nemá druhé, a ubývá-li jedno, roste druhé.

• Rozdíl mezi člověkem a zvířetem: člověk žije, podílí se na životě aktivně svým vědomím. Zvíře je pasivně žito (vyžíváno) vyššími silami, které mají základ mimo něj a zrcadlí se v jeho instinktech.

• Přemýšlením a nacházením pravdivých myšlenek o světě klestíme cestu astrální džunglí, obývanou démony lži, vytvořenými mediálním lhaním. Je to záslužná práce.

• Základem ateismu je víra v náhodu (třeba v nahodilost evolučních procesů). Náhoda je deus ex machina ateismu. Ateisti – vyznavači boha Náhodníka.

• Lidi se neliší mezi sebou jen mírou morální zanedbanosti, ale i vztahem k logu. Logos povstává z původního chaosu. Tak i lidská mysl se vymaňuje z vlivu chaosu citu osvojením logu. To pak zpětně snižuje míru morální zanedbanosti.

• Kam to asi tak může dotáhnout civilizace bez Boha, nebo s bohem formálním, vnějším, povrchně chápaným? K uctívání zlatého telete v podobě lidských práv! Bůh byl vyhnán a jeho místo zaujalo sebestředné lidské ego.

• Hmota neexistuje! Je to konstrukt, abstrakce, která nevychází ze zkušenosti. V celé přírodě je jen látka a tvar a vždy pospolu. Jedno bez druhého není nikdy a tak je to přístupno lidské zkušenosti.

• Vyvozovat z aktivity neuronů v mozku schopnost myslet a poznávat, je stejně chytré, jako vyvozovat z analýzy papíru a tužky smysluplný obsah s jejich použitím napsané věty.

• Snaha pochopit bytí analyzováním hmoty na atomy a jejich části je stejně pošetilá, jako kdybychom chtěli pochopit příběh v knize tím, že budeme analyzovat chemické složení tiskařské barvy použité na tisk knihy. Zeptáme-li se současného vědce na podstatu nějakého jevu, jeho odpověď o vazbách atomových částic bude stejně nesmyslná, jako by byla odpověď analyzátora tiskařské barvy na otázku, o co v knize jde.

• Všechny dobré myšlenky vedou přirozeně k Bohu jako ke svému prazákladu, tak jako lososi přirozeně táhnou na místa, kde se zrodili. Namáhavě, proti proudu – přesto neomylně. Stejné je to s myšlením, pátrá-li po původu věcí. Je namáhavé, pokud se neveze s proudem asociací a většinových povrchních mínění, ale postupuje víceméně proti proudu. Není-li od základů chybné (např. předsudek materialismu, ateismu, kantovské nepoznatelné skutečnosti o sobě…), nemůže vyústit jinde než u Boha (přesněji u tvůrčích duchovních bytostí z Boha emanujících).

• Život nemá žádnou provotní ideovou příčinu, žádný konečný cíl a neprojevuje se v něm žádný záměr. To je názor dnešní vědecké elity. Lze klesnout ještě hlouběji?

• Lze vidět zdroj světla – slunce či žárovku. Samo světlo, jehož prostřednictvím vidíme, však vidět nelze. Pouze jeho účinky – barevný, osvětlený svět. Podobně jako nelze vidět samotný rozum, pouze jeho účinek – uspořádané bytí, kosmos.

• Tím, že věda vysvětlila, jak vzniká bouřka, nevyvrátila, že za ni může Thor, třískající do hor svým mohutným kladivem. Pouze řekla, jak to Thor dělá, jaké přírodní zákonitosti k tomu využívá. Ony zákonitosti se však nesešly na místě jaksi samy od sebe, jak soudí vědec. Jinými slovy: Někde vznikla bytostná vůle, aby se v určitém čase a prostoru přírodní zákonitosti střetly právě tak, aby z toho vznikla bouřka. Ta vůle je atributem duchovní bytosti u germánů zvané Thor, u Slovanů Perun, u Řeků Zeus, u Římanů Jupiter, u Babyloňanů Marduk…

 

A něco o ženách

• Ženě na muži vadí tisíc věcí, muži na ženě vadí jedna věc: že jí na něm vadí těch tisíc věcí.

• Prázdnota – pojem pro skutečného muže nanejvýš žádoucí – jako klid, nerušenost, volnost… Pro ženu nanejvýš nežádoucí – jako děs, panika, smrt…

• Tam, kde muži mají mluvidla, u žen najdeš mučidla.

• V porovnání se složitě organizovanou duševní strukturou ženy je muž takovým vylepšeným jednobuněčným organismem.

• Nietzsche řekl: "Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič!" Já říkám: "Chceš jít k ženám? Zapomeň na to!"

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář