Chvála lenošení
Ono to zní jako fór, ale každý lenošit neumí. Lidi totiž velmi často trpí při lenošení představou, že by měli něco dělat, myslí na povinnosti a vlastně se za to flákání stydí. Tak si ho ani nedokážou správně vychutnat. To je odfláknuté lenošení, takhle to dělá jen nekvalifikovaný trouba. Kdo chce správně lenošit, musí to dělat záměrně a uvědoměle (tedy plně vědomě), jako když počíná odpovědnou práci. Pak se teprve dostaví kýžené plody lenošení: člověk se cítí odpočatě a sám má chuť něco dělat. Zkrátka všechno se má dělat pořádně a se zaujetím. Jak říkal starý zenový mistr žákovi: „Když jíš, tak jez, a nemysli na to, co se budeš modlit. Když se modlíš, tak se modli, a nemysli na to, co budeš jíst.“ Čili: Když se flákáš, tak se flákej cílevědomě a nemysli na práci a povinnosti. A když pracuješ, dělej to se zaujetím a nemysli na to, že až budeš hotov, budeš se moct flákat.